Bílé špičky květů, které si srdnatě a urputně razí cestu přes sníh a led v tuhé únorové zimě asi nenechají nikoho chladným. Ať už pro nás sněženka znamená konec zimy, je poslem jara, nebo vyvolá vzpomínku z dětství na babiččinu zahradu či na trhovkyně se svazečky něžných květů na prodej, nebo naopak připomíná známé české filmy, řekla bych, že sněženka je jedna z nejznámějších květin vůbec. I když kvete jen pár týdnů, a možná právě proto! Je prostě první! Je to hvězda! Superstar, která nemá konkurenci! Je sice drobná, křehká, sama docela nenápadná, ale protože miluje společnost (a množí se hlavně dělením cibulek), sama nikdy není. Roste v trsech, kobercích, užívá si naplno období své slávy. A protože je u nás sněženka podsněžník (lat. Galanthus nivalis – gala – mléko, anthos – květ, nivalis – sněžná) ohroženým druhem, už se nemusí bát toho, že by ji lidé otrhali nebo třeba vykopali i s cibulkami (no, navzdory ochraně se to asi občas stává, ale věřím, že méně a méně).

Sněženka budí vášně už od 18. století, kdy se stala jednou z nejšlechtěnějších květin, hlavně pak ve viktoriánské Anglii. Podle různých zdrojů existuje dnes přes 1000 nebo dokonce 2500 odrůd sněženek! Když si vezmeme, že v přírodě po celém světě najdeme jen 19 druhů této květiny, docela jsme se za ta staletí ve sklenících činili ;-).

Cibulky vzácných kultivarů se prodávají na sněženkové burze za obrovské sumy, sběratelství, úplná sněženkománie, se rozmohla nejen v Anglii, ale i v Německu či Rakousku a také u nás. Známý anglický galantofil neboli milovník sněženek Joe Sharman, který pěstuje a šlechtí sněženky na své farmě Monksilver Nursery v Cottenhamu a přezdívají mu Mr. Snowdrop, tedy Pan Sněženka, vyšlechtil novou odrůdu Galanthus plicatus Golden Tears. V roce 2022 byla jedna cibulka „zlatých slz“ vydražena v britské internetové aukci za neskutečných 1850 liber, tedy cca 55 tisíc korun! Letos v únoru se dražila opět, ale už dosáhla jen na 538 liber za cibulku, tedy „pouhých“ cca 16 tisíc korun. Docel mazec, co?

Co na těch sněženkách je tak speciálního? No je to docela dost věcí. Třeba to, že špičky jejích lístků jsou tak ostré a pevné, že propíchnou i vrstvu sněhu a ledu. Nebo že obsahuje speciální proteiny, díky nimž nezmrzne. Nebo že má termoregulaci, která uzavírá květy, když je pod minus deseti stupni, aby uchránila svůj pyl. Sněženka je obestřena určitým kouzlem – jako by se sníh kolem ní sám rozpouštěl. Dlouho se spekulovalo o tom, jestli umí termogenezi – tedy zda je schopná produkovat teplo a rozpouštět sníh a led kolem sebe. Nakonec se tato domněnka nepotvrdila, ale bylo by to pěkné… Trocha magie a tajemství nezaškodí, no ne? Prostě sněženka je superhrdinka, statečnice, která se se zimou prostě nepáře.

Viktoriánská Anglie zpopularizovala i umění rozpoznávání významů, symboliky a jazyka květin – květomluvu neboli floriografii. A podle ní přináší sněženka především útěchu a naději v těžkých časech, čistotu a přátelství. V Anglii v té době byla velmi oblíbenou květinou, vysazovali ji mohutně v parcích a zahradách, protože bylo lepší obdivovat ji v přírodě. Proč? Přinést si ji domů do vázy bylo totiž zlé znamení nebo dokonce předzvěst smrti. Týkalo se to prý ale hlavně jednoho kvítku, ne celých svazků ;-).

U nás roste v přírodě jen jeden druh sněženky – Galanthus nivalis – a najdeme ji hlavně v nížinných lužních lesích, má totiž ráda vlhké prostředí. Třeba v Polabí, Litovelském Pomoraví a Poohří. Roste i v listnatých lesích na Znojemsku, na Pálavě, v Bílých Karpatech i v Beskydech.

Sněženku musíme oslavovat. Je jedinečná. „Slavnosti sněženek“ se konají na mnoha místech v Evropě, například v anglickém Sheptonu, festival v Shaftesbury nebo ve Skotsku
na Scottish Snowdrop Festivalu. V únoru a březnu jsou ve Velké Británii otevřeny zahrady a parky zámků a hradů, kde se v hojnosti sněženek můžeme doslova koupat. V rámci oslav diamantového jubilea královny Alžběty II. se obyvatelé městečka Shaftesbury rozhodli vytvořit sněženkové stezky, na nichž vysadili stovky tisíc cibulek. I u nás najdeme sněženkové prohlídky, třeba v Průhonické botanické zahradě každý rok na začátku března sněženky vystavují, prodávají a koná se i sněženková burza.

Sněženky mě dojímají. Nejen jejich obrovská síla, s jakou se derou ven za sluncem i v těch největších mrazech. Jejich křehkost a urputnost zároveň, jejich něžná, sladká vůně, jejich dechberoucí krása, to, že jsou první, a já je nedočkavě vyhlížím. Je vzácná právě tím. V příštích týdnech patří lužní lesy jen jí (a medvědímu česneku), tak neváhejte a udělejte si malou slavnost sněženek na nejbližším nalezišti. Vezměte rodinu, děti, piknikový koš, deku a oslavte tuhle superhrdinku!

PS: Bacha, je jedovatá! A na medvědí česnek si dejte taky pozor – dřív, než ho začnete sbírat, rozmělněte kousek listu mezi prsty, až ucítíte charakteristickou vůni. Pokud ji necítíte, pozor, může to být list konvalinky, ocúnu nebo kokoříku – všechny jsou dost jedovaté!